rajce.net - místo pro vaše fotografie

"Prosím tě chlape, na co jsem ti sebou dávala ten opalovací krém, podívej jak máš zase spálenej frňák!"To se asi, podobně jako u nás doma ozývalo v sobotu večer po celých středních a hlavně severních Čechách. No jistě, padaly teplotní rekordy a na kopci ve větru je sluníčko zrádné.Ale to jen tak mimo soutěž.
Vítr a bubliny byly dnes rozděleny celkem rovnoměrně. Ale za zmínku stojí styl létání vítězného Jirky Součka.Ten nakládá éro lehce nadprůměrně a plně pak využívá jeho energii v plynulých, přesně vykreslených zatáčkách bez ztráty rychlosti, přesně ve stylu, jakým létávali především Franta Vrtěna nebo Vilda Kohout, kdy ještě bývalá radia neumožňovala různé mixy . A funguje mu to.
Jinak většina nás ostatních to praktikuje tak, že za to v zatáčce na namixovaných vztlakových klapkách zabereme pořádně, abychom lidově řečeno, měli odpíchnutou zatáčku za sebou dříve, než se stačí proudění na modelu jakkoliv odtrhávat a model brzdit. Při správné konstelaci to funguje také, jak vidíme například u Radka Plcha, ale ten bohužel nepřijel.Dnes nás ale příjemně překvapil medailovým umístěním Scary Vládi Vodáka a Sting Ondry Stehlíka. O Bačinskýchuž nechci ani mluvit, ti za poslední čyři soutěže "zchramstli" 8 pohárů! Kam to proboha doma v paneláku dávají?Také Stinger mladého Jardy Pávka jej zásobí medailemi.
Já zase soutěžím především se starším Jardou P. a výsledek po posledních čtyřech soutěžích mezi našimi Dingy je nerozhodný: 2:2.
Tak doufám Čau zase 19.5 v Liberci!

Jeden z našich bývalých předních politiků na předvolebním bilboardu sliboval navýšení Rané na 700m. Jak se zdá, svůj předvolební slib postupně plní, neboť letos při výstupu nahoru se mi kopec zdál zase o 50m vyšší.
Sobotní soutěž vyhrálo Dingo s Jirkou Součkem následované Scarym Jirky Bačinského a v patách se Stingerem Jardy Pávka ml. A junioři? Tam to byl samý Scary, ale kromě Ivanky si jejich jména ještě pletu. Tak pokračování zítra.

Létalo se na stejném svahu jako minulý den, ale odlétalo se 9 kol! S pořadím neustále míchaly silné termické bubliny, které na některé soutěžící vycházely úplně pravidelně, což se třeba mne vůbec netýkalo. Ale není si na co stěžovat,výborně jsme si opět všichni zalétali.Více opět u popisek k obrázkům a na stránkách Jirky Bačinského.

Na ranním srazu soutěžících u Skleníku padlo rozhodnutí vzhledem k jihozápadnímu proudění, jít létat na kopec nad Bečovem, nazývaným prý U napětí, ale všeobecně je známý spíše jako Bečov a zlé místní jazyky ho dokonce nazývají Bačovem podle nejmenovaného modeáře, který zde nejčastěji létá.
A kopec je to pro svaháky na JZ vítr luxusní,porostlý travičkou a občas i nějakým šípkem, který ho zároveň ochraňuje před dalšími leteckými aktivitami, takže je tam pro naše létání klid. Hezky jsme si to létání užili, pouze jsme si potajmu posteskli, že když to konečně začalo foukat stabilních 8m/sec sice trochu z leva, že soutěž byla pro další zaneprázdnění pořadatelů po šesti kolech ukončena. Více se dovíte z popisek k obrázkům a na stránkách Jirky Bačinského.

Tuto sobotu odpoledne jsme si svahování na Vinařicích opravdu užili. Přítomní modeláři létali jako o život,vždyť chvílemi to foukalo dle anemometru až 13 m/s. Ale počítám, že všichni byli po příchodu domů nelibě očucháváni. Soudím podle sebe, strašně mi smrdělo auto, boty a trochu i modely. Místní sedláci, pardon, farmáři vyvezli na celé pole čerstvě močůvku. Kam se hrabe Dior nebo Nina Rici! Domů nás zahnala až podvečerní přeháňka.

Zase jako obvykle v truhlářské dílně u Jendy (Řehoře) Bendy, kde místo rozsvěcení stromku si pouštíme jak bývá dobrým zvykem zelenou hoblovku. Nutno konstatovat, že zase neměla chybu, na rozdíl od mých letošních fotek. Až budu příště vypínat u mého foťáku blesk, abych moc nerušil zábavu, ta mi prosím řekněte, že jsem... no něco si už vymyslíte. Dalšího komentáře pro účastníky této sešlosti už není zapotřebí.

Konečně na této soutěži bylo zase "pěkné svahové počasí," to znamená zima, déšť a hlavně vítr, který se na hodkovické hraně opravdu povedl. Ten déšť nám vlastně ani nevadil, po prvním kole se soutěžící s pořadateli shodli, že pokud nebude pršet moc tak že se pojede dále bez vyčkávání. K přerušení kola kvůli silné přeháňce sice několikrát došlo, ale těch 7 kol se stejně v pohodě odlétalo. Protesty nebyly samozřejmě žádné, až na to, že jsme letos ke svačině všichni žvýkali studené buřty, protože ohníček nešel pro nadbytek vody rozdělat. Za to ale pořadatelé nemohli. Díky!

Předpověď počasí byla pro toto mistrovství velice mizerná - mělo být hezky, sluníčko, teplo a skoro bezvětří. Což je pro svahaře jobovka. Jenomže 19 soutěžících z nominovaných 38 (včetně juniorů) se nedalo zviklat, přijeli a nelitovali.Hezky sice bylo, což je sice bezvadné, ale také hned první den odpoledne začal ve 14:00 foukat slušný západní až severozápadní vítr 3 až 8m/sec a odlétalo se 6 kol! Druhý den se vítr otočil na jihovýchod a nad lomem to odpoledne vyšlo v pětimetrovém větru na další čtyři kola. Třetí den už nemělo význam vzhledem k odjezdům lézt v poledne na kopec a čekat tam na případný další odpolední vítr, takže soutěž byla po 10 kolech uzavřena. Mistrem ČR se stal Radek Plch a vicemistři jsou Václav Vojtíšek a Filip Kalenský.Nejlepší junior(ka) jak jinak opět Ivanka Bačinská. Kompletní výsledkovka je na internetu. Jinak podrobný referát o tomto mistráku slíbil napsat časem Zdeněk Tmej, takže se můžeme těšit. Já tedy mohu končit, ale neodpustím si pro Litomyšláky (píši to správně?) jako pořadatele velikou pochvalu,všechno klapalo jako hodinky!

Souhra příznivých náhod mne zavedla z návštěvy příbuzných v KV s příbuznými až do Chebu na Jesenickou přehradu.A nelitovali jsme, neboť prostředí kempu bylo nádherné a atmosféra soutěže neuvěřitelně pohodová. Je pro mne poučné, s jakým vzrušením létali soutěžící s krásnými maketami jednotlivé úlohy - na př. trojúhelník, obdélník, průlet v 6m, ležatá osma, mezipřistání atd. S akrobatickými hydroplány to bylo z letového hlediska pro diváka zajímavější. Pro mne zajímavé bylo pozorovat bodovače, kteří jistě všichni před soutěží přísahali na bibli že budou nestranní, já jako laik to nedokáži posoudit. Ale odposlechl jsem třeba výrok, který mne pobavil:"víš, bylo to dobrý, ale když jsi dělal tu svíčku, musel jsem trochu zaklonit hlavu." Samozřejmě že se asi jednalo o narušení letového prostoru, ale jak k tomu přijde krční páteř bodovače? Ale hydroplány jsou prostě nádherné.Co říci nového třeba k Sikorskému Vaška Janka,kterému se při spouštění (el)motorů začnou ozývat z trupu zvuky jak z čertova mlýna, úplně mne to zblblo než jsem to pochopil a to nemluvím o tom, že oba (el)motory při spouštění kouřily - a smrděly!

Můj synáček mi nakopíroval jeho fotky z letošní Rané. Bylo by škoda nechat si je jen pro sebe, tak s jeho svolením jsem je také "plácnul" na Rajče. Neváhejte, zasvěceným určitě stojí za shlédnutí!

Tak letošní tábor je za námi a byl zase jak jinak než úspěšný.Letos probíhal celý červenec, což bylo na jednu stranu dobré že nebylo narváno, ale zase jsme postrádali setkání s některými kamarády, zejména z Liberce, kteří už před naším příjezdem odjeli.Vystřídaly se nám zde všechny druhy počasí a směry větru. Ale zalétali jsme si do sytosti a kromě létání jsme se stačili několikrát společensky unavit. Koho to zajímá, více se doví o našem táboření z fotek.

Když projedete brenerským průsmykem a za Brixenem před Bolzanem odbočíte doleva do kopců, přijedete až na okraj náhorní plošiny Seiser Alm, odkud pokračujete lanovkou na Spitzbuhl a máte možnost , pokud máte vhodný model,si zde adrenalinově zalétat ve dvoutisícových výškách a přátelit se zde s modeláři především z Německa, Itálie, ale kupodivu i ze Švýcar. A zážitků budete mít celkem dostatek. Jinak počítejte s tím, že přes den je vjezd autem k lanovce na Spitzbuhl, která už je v chráněné krajinné oblasti, bez povolení zakázán a je silně penaltován (150 euro). Ale máte-li zde dopředu zajištěno ubytování, je to bez problému. Více o našem klubovém zájezdu se dovíte z popisek k obrázkům.

Tak máme odlétány dvě vydařené soutěže za sebou. První, pořádaná LMK Louny, byla za vydatného větru přímo nad lomem na Rané. Nelétali padáčkáři ani rogalisté, protože východní vítr, stáčející se postupně k SV byl pro ně příliš zleva a ještě k tomu nad jejich povolené limity. Takže kopec byl jenom náš. Odlétalo se svižných pět kol, za zmínku stojí nejepší čas soutěže vytvořený ze Stingem Lubošem Horáčkem - 39,74 sec! Občas byly vzhledem ke stáčejícímu se větru problémy s hladkým přistáváním, často opakovali přistávací kolečko několikrát i nejzručnější přistávací borci. Také se lezlo pro Stinga na vysoký modřín (děkuji Vášo a Jirko), škrtlo se výškovkou o bázi A, nebo se chodilo pro éra do porostu na závětrné straně, ale k fatálním poškozením modelů nedošlo, i já jsem svůj pořachaný model doma do půlnoci opravil.
Jinak vítězové jsou patrní z fotek.
A na prvního máje to byla Písečná, pořadatel LMK Most a zase to parádně fičelo převážně kolmo na svah a tak jsme první máj krásně oslavili létáním. Se slzou v oku jsem vzpomínal na závaží do Stinga, které jsem nechal doma na kredenci! Jinak se nám začínají nebezpečně na svahu množit Bačinského Scaryové (strašidýlka?), jak je vidět z obrázků. Mají dokonalý povrch i pomalování a létají opravdu skvěle, akorát ten název se prý blbě pamatuje,říkal Láďa Vodák. Prý se to mělo jmenovat Bača (Shepherd?) a šmytec. Tento návrh ale neuspěl. Co se dá dělat. Jinak více o soutěži se dovíte opět z obrázků.

Tato soutěž se z hlediska počasí opradu vydařila. I když také chodily bubliny, tak síla i směr větru(7-12 m od východu) byly celkem bez větších výkyvů. Občas se vyskytla silnější turbulence na přistání, takže několik z nás končilo přistáním v trnkách. Příjemným překvapením kromě starých matadorů byly celkem nové svahové tváře-třeba Petr Hulík se "psem" Dingem, Honza Bauer s Ascotem, Jenda Řehoř se Stingem a vedli si velice dobře.Soutěž měla rychlý průběh a po pěti kolech jsme brzo po poledni mohli uvolnit prostor nadrženým rogalistům.

A jak k tomu rekordu vůbec došlo.
Pracovní tým, pod vedením Ing.Ajánka, po vypití několika piv na letošní vánoční besídce (opět v truhlářské dílně u Jendy Bendy) byl přítomnými spolupijícími pověřen, aby zjistil, na jakou vzdálenost lze bezpečně konzumovat zelenou. Ale pomocí aquaduktu, vytvořeného pomocí žlábku, vzniklého rozvinutím svinovacího metru, jak je vidět na obrázcích. Komisně ověřená vzdálenost, na kterou panáky zelené ještě spolehlivě tekly do hrdla konzumujícího, činila 3m 90cm, což bude zatím první rekord, snad i světový v této kategorii, neboť nám není známo, že by se ve světě ještě někdo jiný o toto pokusil.
Jinak praktická rada: propláchněte nakonec aquadukt panákem(ky) rumu, nebo třeba vodky, aby vám náhodou nevznikla svinovací mucholapka.
Dále jsme přemluvili Jindru S., našeho profi pilota, aby se naučil metat výkruty s Jumbem (na Aerofly profesional), což nakonec zvládnul jak jinak než bravurně.V práci má výkruty se skutečným Boeingem s cesťákama zakázané, takže si to docela užíval.
Další poznatek: upnete-li do sklíčidla stolní vrtačky vidličku z plastového příboru, získáte při rozumných otáčkách úžasný mixer na našlehání ochablé pivní pěny. Jinak piva a jídla bylo strašně moc, když jsem s několika kolegy odcházel před půlnocí na předposlední autobus, tak jsme říkali, co toho nakonec zbude, ale omyl, zdravé jádro klubu na besídce částečně přenocovalo a ve 14.30 dalšího dne se dle Jendy Bendy muselo končit, neboť už nebylo co pít (a jíst).
Ach jo! To byl zase mejdan!

Už se stává pomalu pravidlem, že když se uspořádá MČR jako třídenní, tak jeden den to určitě vyjde. Jako letos. První den před příchodem tlakové níže to bylo bezvadné. Foukal stabilní jihovýchod 3 až 7 m/sec kolmo na svah nad lomem a létalo se bez přestávky po celý den, 7 kol až do úplného vyčerpání pořadatelů a soutěžících. Jak už to na svahu bývá, někdo tam bublinku měl a jiný vůbec, ale jak to také bývá , zase vyhráli ti nejlepší.A překvapivě to byl opět Venca Vojtíšek, Jarda Vojta a Jirka Bačinský.Podrobnější rozbor nechám povolanějším.K večeru jsme s povděkem přijali rozhodnutí jury, že osmé kolo se vzhledem ke slábnoucímu větru (dobrá záminka) už konat nebude a s radostí jsme se odplížili směrem Skleník. No, a druhý den se začalo citovat jakési ůsloví pana Kemra z jednoho kultovního českého filmu. A močilo a močilo. Přesto několik statečných ještě během dne létalo pomocí elektrické energie v těch chvílích, kdy déšť se měnil jen v mrholení, ale na soutěžení to už v žádném případě nebylo.Odpoledne ještě pan ředitel soutěže Jarda Vojta nesměle navrhnul, zda bychom souhlasili s využitím jakési díry v oblačnosti, že by to možná vydalo na ještě jedno kolo.Kdo prý souhlasí ,aby se tedy vyrazilo nahoru, ať zvedne ruku. Ale v zápětí se ozval hrozivý hlas Jirky Mullera,že "kdo se odváží zvednout ruku, tak uvidí." Neodvážil se nikdo a tím tedy soutěž vlastně skončila. Na vyhlášení výsledků třetího dne jsem se prozřetelně omluvil, takže o tom jistě napíše někdko jiný.
Pořadatelé si zaslouží samou chválu, bylo to bezva. Díky!Díky! Díky!